Listopad 2010

Důležitá data

19. listopadu 2010 v 16:42 | Nikky
11 000 př. n. l. - Na území, kterému dnes říkáme Peru, se usazují první lidé
1 250 př. n. l. - V Andách se začínají sdružovat různé kmeny. Říká se jim třeba Chavin, Chimu, Nazca a Tiahuanaco.
600 n. l. - Na párset let budou západním Andám vládnout lidé z oblasti Huari. V této době se rozšíří pohřbívání mumií
900 n. l. - Lid Huari odchází, lidé se znovu dělí na kmeny. Většina těchto státečků není větší, než jedno údolí.
1 105 n. l. - Někdy v této době začíná svému kmeni vládnout první incký vládce Sinchi Roca. Ale jeho lid nemá příliš velkou moc. Prozatím...
1 370 n. l. - Lidé z národa Chimu jsou největší tyranští šéfové v Peru. Jejich vůdcem je Nancec Pinco, který žije v Chan Chan. Tento lid zřejmě stavěl pro každého nového vládce nový palác a staré paláce udržovaly i po smrti jejich majitelů v provozu.
1 438 n. l. - Malý kmen Inkůl začne rychle růst a to znamená vojenské výboje. Během následujících 50 let si neskuteční Inkové pordobí všechny ostatní kmeny a budou jim vlásnout.

Inkové

9. listopadu 2010 v 16:50 | Mirek
Kněží přijímali z těžkých zlatých pohárů svaté nápoje, zlatými noži ("tumi") zabíjeli lamy a rozřezávali jim břicha, aby z jejich vnitřností věštili budoucnost.

Politickým, náboženským a kulturním centrem říše bylo Cuzco. V tomto velkoměstě nesídlil pouze vládce, ale nacházela se zde také hlavní svatyně, Sluneční chrám, a hlavní vzdělávací zařízení. Při příchodu prvních Španělů do Peru bydlelo v Cuzcu až na 200 000 lidí.
Inkové vděčili za svou moc centralistickému státnímu aparátu. Své pole působnosti důsledně zvětšovali připojováním přilehlých území, a to buď diplomatickou cestou, nebo dobýváním. Nakonec Inkové ovládali největší část jižních And a rozšířili svou říši až k Bolívii a do severní části Ekvádoru.

Státním jazykem v Incké říši byla kečujština (španělsky: Quechua). Ta byla mateřským jazykem národů, které žily v údolí Cuzca již v dobách před Inky. Také dnes mluví tímto jazykem ještě několik miliónů domorodců v Peru a Ekvádoru.

Když do země dorazili Španělé se zhruba 160 muži, byli Inkové natolik oslabeni vleklými nemocemi a zaměstnáni válkami o dědictví, že moderně ozbrojení Evropané jejich říši snadno dobyli. V roce 1533 byl zavražděn poslední vládce Atahualpa.

Hygiena

8. listopadu 2010 v 21:09 | Mirek |  Vikingové
Na hygienu vikingů jsou rozdílné názory. Podle některých vikingové moc na čistotu nedbali. Naproti tomu s hygienou je dokonce spojeno severské jméno, označující sobotu - je to laugardagr, den koupele. Vikingové , žijící v Anglii, si prý česali vlasy, koupali se v sobotu a měnili často šatstvo, aby snáze překonali cudnost žen a podařilo se jim získat za milenky i dcery šlechticů.

Zbraně vikingů

8. listopadu 2010 v 19:13
Meč byla nejcennější zbraň vikingského válečníka. Majitelé jim často dávali jméno např. Zář bitvy. Meč měl oboustranné ostří, byl dlouhý asi 100 cm a vážil necelé 2 kilogramy.
Při boji s mečem vikingové raději bodali nepřítele do ramen, loktů či kolen než aby sekali.
vikingský meč
Sekera s dlouhou dřevěnou rukojetí byla navržena tak, aby svým úderem rozpůlila protivníkův štít.
vikingská sekera
Kopí určené k boji zblízka (k probodnutí nepřítele) bylo dlouhé a těžké, zatímco kopí určené k házení bylo kratší a lehčí. Vikingové zdobili své zbraně runovým písmem kvůli identifikaci vlastníka zbraně. Také věřili, že runy jsou magické a zbraň bude v boji účinější.
vikingské kopí
Štít sloužil k obraně a vlastnil ho každý vikingský válečník. Štíty byly kulaté, asi metr široké, vyrobené ze dřeva, někdy pokryté kůží. Byly zdobeny červenou nebo žlutou barvou. Uprostřed štítu byl ocelový "hrbol", který sloužil k ochraně rukou válečníka.
vikingský štít          
Helma byla vorebena z kůže nebo železa a byla bez pověstných rohů. Železné helmy měly chránič nosu a očí, někdy i chránily i krk.
kožená helma
        

Jak vypadal vikingský válečník

8. listopadu 2010 v 19:04 | Mirek |  Vikingové
Vikingové nenosili žádnou uniformu tak, jako je tomu v dnešních armádách. Každý viking si musel svou výstroj zajistit sám. Většina vikingských válečníků si mohla dovolit jen obyčejné zbraně a kožené brnění. To bylo navrženo tak, aby při boji nepřekáželo a umožňovalo snadný pohyb. Současně chránilo bojovníka proti ranám nepřítele a šípům. Bohatší vikingové měli bohatě zdobené meče a kvalitní drátěná brnění. Ta byla ovšem těžká a jejich výroba trvala dlouho.
Typický vikingský válečník nosil krátký kožený kabát, který byl teplý a tuhý. Pod ním měl oblečenu vlněnou nebo lněnou tuniku, velmi často zdobenou. Na nohou měl vlněné ponožky a boty z kozí nebo telecí kůže. Pro štěstí nosili na krku řetízek s Thorovým kladivem.

Typický vikingský válečník

Způsob boje vikingů

8. listopadu 2010 v 19:02 | Mirek |  Vikingové
Vikingové bojovali účinně a disciplinovaně vzhledem k vzájemným přátelským vztahům mezi členy posádky. Tyto vzájemné rodinné nebo sousedské vazby byly rozhodně výraznější než u většiny jejich protivníků. Značná pohyblivost a moment překvapení jim často při střetu dovolily vyrovnat početní převahu nepřítele. Útočili v klínovité formaci, na jejímž hrotu byli nejlepší bojovníci. 
Vikingové byli známí až legendární obratností v ovládání zbraní. Dovedli velmi dobře bojovat oběma rukama, často si předávali zbraň z jedné ruky do druhé, aby nepřítele zmátli. Někteří byli tak silní, že dokázali kopím probodnout štít i s nepřítelem, jiní zase v letu chytili nepřátelský oštěp a hodili jej zpět.

Štíty používali v obraně i v útoku jako zbraň. Nejdříve úderem štítu vyrazili nepříteli zbraň z ruky a pak ho hranou štítu srazili k zemi. Jiným známým vikingským trikem bylo nechat nepřítele zabodnout zbraň do svého štítu, pak jej i se zbraní, kterou pevně držel, srazit k zemi a okrajem štítu ho dorazit ranou do krku. V boji zblízka se snažili nejprve rozpůlit jedinou ranou sekery protivníkův štít a druhou ranou jej zabít. K tomu vyvinuli vhodný typ sekery, jejímž ostřím při ráně vedené dolů štít rozsekli a při pohybu vzhůru jejím bodcem rozpárali hruď nebo krk.
Při boji s mečem raději bodali nepřítele do ramen, loktů či kolen než aby sekali. V bitevní vřavě obvykle využívali postavení ve dvojici, vzájemně si kryjíce záda. Sasové zjistili, že jediný způsob, jak útoku vikingů odolat, je postavit ze štítů zeď, která by je chránila a umožnila jim bojovat. Vikingové čelili této taktice tím, že se snažili štítovou zeď rozbít oštěpy, házenými zdálky, a tím donutit protivníka k boji muže proti muži.

Ačkoliv si vikingové byli lépe než ostatní vědomi, jak výhodné je zachovávat v bitvě soudržnost, přesto oceňovali osobní statečnost. Kromě "obyčejných" válečníků se mezi nimi vyskytovali i tzv. berserkrové, kteří u protivníků budili oprávněnou hrůzu a děs. Bylo o nich známo, že jakmile začnou útočit, nikdy neustoupí. V boji mezi dvěma oddíly se berserkr náhle oddělil od formace, strhal ze sebe brnění (a někdy i oblečení), začal divoce křepčit a vykřikovat, pak rozbil svůj štít aby bylo jasné, že se nehodlá krýt a chce zabít co nejvíc nepřátel. Po tomto úvodu se divoce vrhl do útoku na nepřítele. Často se mu podařilo prolomit nepřátelskou obranu a dostat se hluboko do nepřátelské formace, než byl sám zabit.

Vikingové byli národem, který žil především pro válku. Bojovníka, který padl v boji, podle severské mytologie odvezly krásné valkýry do Valhaly, kde se jedlo, pilo, hodovalo a cvičilo v boji, dokud nenastane konec světa. Naopak na muže, který zemřel na nemoc či stářím, čekala mrazivá, nevlídná říše bohyně podsvětí - Hel. Proto se vikingové neobávali smrti v boji, naopak boj vyhledávali. I staří, šediví válečníci tedy raději vyráželi do boje či na loupeživé výpravy, aby náhodou nezemřeli doma v posteli.

Obětování bohům

8. listopadu 2010 v 18:55 | Mirek |  Vikingové
Severský pohanský kult byl spojen s krvavými oběťmi. Jako oběť sloužila nejen zvířata, ale i lidé. Například na usmíření bohů se obětovaly bytosti mužského rodu - psi, koně i muži. Jejich těla pak byla rozvěšena v posvátných hájích. Často jich tam viselo několik desítek - lidé, koně i psi svorně vedle sebe.
Všespalující oheň dává celému světu energii. Tak to alespoň chápali vikingové . A proto vše musí opět v ohni končit. Mrtví byli pohřbíváni především žehem, velmi často i s majetkem a řadou předmětů osobní potřeby, především zbraněmi. Duše se pak spolu s kouřem dostaly do Asgardu nebo do Valhaly, kde zažívají nekonečné blaho. Někdy byly tělesné ostatky uloženy do lodi nebo do vozu a spáleny. Mohyly se zpopelněnými těly se rozkládaly poblíž vikinských statků. Na pohřebištích je jich zpravidla nahuštěno velké množství.

Bohové vikingů

8. listopadu 2010 v 18:54 | Mirek |  Vikingové
Odin - otec bohů, bůh války, bůh poezie a moudrosti. Je mocný, ale proradný, někdy bývá zobrazován jako bůh vojáků. Obětoval své jedno oko, aby získal moc vědění a porozumění. Žil ve Valhale se svými ochočenými vlky Gerim a Frekim, osminohým koněm a ochočenými havrany, kteří za něj pozorovali svět. Shromažďoval zde slavné zabité bojovníky. Obávali se ho jak lidé, tak bohové. Jeho kouzelné kopí Grungir nikdy neminulo cíl.
Thor - bůh hromu, Odinův syn. Chránil ostatní bohy a lidi pomocí kladiva jménem Mjollnir (což znamená blesk). Vikingové často nosili kolem krku amulety ve tvaru kladiva, které je měly ochraňovat. Jezdil v kočáře taženém dvěma ohromnými kozly. Vikingové věřili, že zvuk hromu je řinčení kol Thorova kočáru jedoucího po nebi.
Frigg - bohyně zrození, manželka Odina, která pečovala o zdraví a spokojenost lidí, zvláště dětí. Byla krásná a laskavá a měla svůj vlastní palác, kde splétala vlákno do mraků. Jako jediná z bohů zná osudy všech a může do nich zasahovat.
Baldr - bůh krásy, Odinův syn. Byl milovaným synem Odinovy manželky Frigg. Stejně jako se bála matka Achillova, tak se bála i Frigg o osud svého dítěte. Proto požádala všechny živé tvory i neživé předměty, aby Baldrovi neubližovaly. Všichni to přislíbili, a Baldrovi od té doby nic neublížilo. Je nejchytřejší z Ásů, moudře a krásně hovoří a je také velice mírumilovný. Žije na místě zvaném Breidablik - to je v nebi.
Loki - napůl bůh, napůl ďábel. Krásný a chytrý, ale také mazaný a neupřímný. Vtipálek, jehož legrácky způsobovaly ostatním bohům celou řadu nepříjemností. Dokázal se proměnit v libovolné zvíře či hmyz. Jednou na sebe vzal podobu klisny a porodil osminohého koně.
Tyr - bůh čestného boje, spravedlnosti a přísahy. Zbraně vikingů bývaly často označeny jeho runou.
Hel - bohyně zesnulých. Napůl živá, napůl mrtvá. Velice nádherná žena, která však měla od pasu dolů podobu hrůzné kostry.
Heimdall - zlatozubý bůh, jenž chránil Bifrost, duhový most spojující zemi s Asgardem (zemí bohů). Měl tak dobrý zrak, že viděl i v noci. Měl tak dobrý sluch, že slyšel růst ovčí srst. Věřilo se, že ohlásí Ragnarok (konec světa) troubením na roh.
Njörd - bůh moře a větrů, byl bohem námořních cest, rybářů a obchodního podnikání, peněz a majetku. Oženil se se Skadi, která si ho vzala, protože měl nejkrásnější nohy na světě.
Skadi - bohyně zimy. Někdy se jí též říkalo "Ledová královna"
Frey - bůh zdraví, bohatství, míru a přírody. Způsoboval, že svítilo slunce, padal déšť a dařilo se úrodě. Byl dvojčetem bohyně Freyi a jezdil v kočáře taženém kancem.
Freya - bohyně lásky a krásy. Jezdila v kočáře taženém dvěma obrovskými kočkami. Využívala svou kouzelnou moc k předpovídání budoucnosti.

Hry vikingů

8. listopadu 2010 v 18:46 | Mirek |  Vikingové
Vikingové rádi trávily svůj volný čas hrami. Házely kostkami, na hracích deskách hrály hry připomínající mlýn nebo vlka a ovečky. V celé Skandinávii byl oblíbený hnefatafl, stolní hra s různými hracími kameny podobná backgammonu. Jednalo se náročnou hru vyžadující skutečné umění taktizovat. To vikingové uměli. Ve 12. století se v severských zemích rozšířili šachy, hnefatafl byl postupně vytlačen a upadl v zapomění. 

Vikingské šperky

8. listopadu 2010 v 18:45 | Mirek |  Vikingové
Vikingské šperky: Vikiingské ženy se rády bohatě zdobyli a kováři pro ně vytvářeli širokou paletu nádherných šperků. Ve srovnání s těmito šperky působily mužské ozdoby velmi střízlivým dojmem. Muži obvykle nosili jen jeden ozdobný špendlík nebo jednu šatovou jehlici.


Ozdobný Špendlík ve tvaru kotoučku: Takovéto kulaté ozdobné špendlíky, nošené v párech, byly moderní v 10. století. Ty dražší se vyráběli ze stříbra a dokonce i ze zlata.


Ozdobné špendlíky a šatové jehlice: Důležitými doplňky oblečení vikingů byly ozdobné špendlíky (zavírací špendlíky s broží) a šatové jehlice. Ženám i mužům sloužili k upevňování šatu a jeho řasení. Chudší lidé používali špendlíky jednoduché a levné, bohaté ženy však mívaly špendlíky pracně zdobené a tedy drahé.


Oválné spony: Oválné, asi 10 cm dlouhé spony byly bohatě zdobeny ornamenty. Nosily se vpáru: ženy jimi na prsou připevňovaly ramínka svrchního oděvu. Spony patřili k ozdobám majetných žen a vyráběli se z čistého bronzu, bronzu pokrytého amalgánem či dokonce ze stříbra.


Kruhový špendlík: Kruhový špendlík byl nejdůležitějším mužským šperkem. Na pravém rameni se jím v případě potřeby spínal plášť bez rukávů - muž tak měl volnou ruku pro držení zbraně.


Korálky: Ženy se často zdobily také náhrdelníky z pestrých skleněných korálků, kterých se vyrábělo na tisíce. Výrobní postup byl vždy stejných: výchozím materiálem byly skleněné střípky (z rozbitého skla). Aby se docílilo různých barevných odstínů, přidávaly se při tavení k materiálu malé kostičky z pestře zbarveného skla, které se dovážely z Itálie. Centrem výroby korálků v době vikingů dánská Ribe.