Leden 2011

Něco málo o vlkodlacích

26. ledna 2011 v 11:27 | Mirek
Zatímco myšlenka proměny vlka v člověka se v lidských mýtech a mytologiích vyskytuje prakticky od počátku mýtů, myšlenka vlkodlaka je relativně nová a pochází až ze středověku.


Způsob či doba narození - do této skupiny patří názor, že vlkodlakem se stává zejména ten (stát se jím nemusí, ale je to velmi pravděpodobné) kdo se narodí s již vyrostlými zuby, nebo nohama napřed, dále jsou to lidé narození v určitých astrologických momentech (např. za úplňku, 24. prosince). Vlkodlakem se člověk musí stát, pokud pochází ze styku ženy s upírem, nebo vlkem; pokud žena neotěhotněla s upírem (vlkem), ale měla s ním pohlavní styk, je to pouze velmi pravděpodobné. Je třeba si uvědomovat, že vlkodlaci od narození mají možnost proměňovat se i v jiná zvířata, než je vlk např. medvěd, pes, kráva
Zakletí - pokud čaroděj zakleje člověka do vlčí podoby, stává se "hodným" vlkodlakem, který lidem nijak neškodí, naopak jim různě pomáhá v boji s upíry a ostatními vlkodlaky
Přímým stykem - pokousání vlkodlakem již existujícím, vypití vlkodlačí moči (někdy stačí jakýkoli styk s touto močí)
Umřelci - umřelec se vlkodlakem stane pokud přes jeho hrob přeběhne kočka, pes nebo kohout.

Klasická představa vlkodlaka pochází ze středověku a pochází z germánských představ, kde byl vlk zvíře zasvěcené Wodenu a nebyl tedy původně považován za "zlého". Z báje "O Wodanu a jeho vlcích" se postupně vyvinula pověst "O divokém lovci a jeho psích" ze které časem vznikly první představy o vlkodlacích. Bez ohledu na germánské představy se myšlenka vlkodlaka vyvinula i u Slovanů, kde byl vlk považován za "zlého tvora".

Něco málo z historie

19. ledna 2011 v 11:30 | Mirek |  Starověký Egypt
Starověký Egypt je z historického hlediska nejstarší stát na světě. Zajímavý je nejen díky svým nesčetným památkám (pyramidy v Sakkáře, pyramidy v Abúsíru, pyramidy v Gíze, chrámy v Karnaku, chrámy v Luxoru, Ramesseum a mnohé další), které přečkaly staletí a jsou pro dnešní generaci mlčenlivými svědky časů dávno minulých. Ke spojení dvou rozdílných kultur (jižní části - Horního Egypta - a severní části - Dolního Egypta) postačila dvě staletí. Ve sjednoceném Egyptě měl silnější slovo jih, ale sever výrazně ovlivnil strukturu společenského zřízení. Tyk postupně vznikl jednotný Egypt, který si (stejně jako všechny starověké státy) prošel obdobím rozkvětu i pádu. Způsobem svého vzniku se Egypt výrazně odlišoval od ostatních států, které ještě dlouhou dobu fungovaly jako spíše státy městské.
Egypt
I když byla jednota Egypta v některých obdobích více nebo méně ohrožena, politické a náboženské struktury zajistily vždy umělou, ale přesto pevnou rovnováhu. Teokratická monarchie se opírala o dokonalou organizaci státní správy a mocné kněží. Pouze silně centralizovaný stát byl totiž schopen spravovat tak odlišné kraje a jejich obyvatele s různou vírou.