Únor 2011

Život na venkově

18. února 2011 v 14:33 | Mirek |  Starověké Řecko
I když bylo v Řecku málo dobré půdy a v suchých létech země pukala horkem, byli Řekové většinou rolníci. Městští lidé jako Homér psali o bezstarostném veselí a pokojných polích pasoucími se stády, o sadech obtížených ovocem a stinných olivových hájích. Básník - rolník Hésiodos byl postivější - líčil vesnice jako chudá sídliště s počasím, které je v zimě špatné a v létě ještě horší.  

Ženy a děti

16. února 2011 v 7:26 | Mirek |  Starověké Řecko
Většina dívek se vdávala už kolem svého patnáctého roku, ale jejich manželé bývali zpravidla starší a vybírali je pro ně rodiče. Žena byla po celý život v péči mužského příbuzného - otce, bratra, manžela, syna. Ženy vedli domácnost a vykonávali většinu domácích prací. Řečtí rodiče nestáli o tomít příliš mnoho dětí. I zámožné dvojice si ztěžovaly na výdaje. Museli mít otroky, aby na děti dohlíželi, zajistit potomkům vzdělání a v případě děvčat jim dát ke svatbě věno.   

Studna zdraví

16. února 2011 v 7:19 | Mirek |  Starověké Řecko
Nemocní lidé věřili, že nemoc je boží trest. Někteří z nich se před obětováním býka v chrámu podrobili očistným obřadům.Potom strávili noc na kůži onoho býka a doufali, že je ve snu navštíví Asklépios s léčebnou kůrou. Co sen znamenal, vyložil jim chrámový kněz. Za jeho rady mu lidé platili mincí kterou hodili do chrámové studny. Protože kněz byl zároveň lékař, nebyla zázračná vyléčení ničím neobvyklým. 

Mistři řemeslníci

16. února 2011 v 7:14 | Mirek |  Starověké Řecko
Řekové byli výteční umělci a mistři v mnoha řemeslecha zručnostech. Architektistavěli krásné chrámy, sochaři tesali realistické sochy a reliéfi bohů a lidi, hrnčíři vyráběli hliněné vázy, které malýři zdobili výjevy z mytologie. Řemeslníci a otroci zhotovovali ve svých dílnách kovové předměty, pancíře, oděvy a šperky. Ženy předli doma přízi a tkaly látky. V loděnicích stavěli loďaři statné dřevěné lodě pro dopravu zboží pro obchod.

Mumie

4. února 2011 v 12:00 | Nikky |  Starověký Egypt
Myslíš, že duch, nebo duše, může žít na věky? S taří egypťané v to věřili. Jen v tom byl jeden háček - tělo nesmělo podlehnout zkáze. Proto vytvořili celou vědu, které se říká balzamování, nebo-li mumifikace.
Mumie byly jedním ze způsobů, jak se lidé snažili přelstít přírodu. Ta je neúprosná, protože její bakterie dokážou proměnit mrtvé tělo velmi rychle v prach. Mumifikací mohli lidé uchovávat těla prakticky nedotčená a to po celá tisíciletí. V minulosti řada kultur prováděla mumifikaci některých mrtvých, zejména boháčů a členů královských rodů. Vrcholu však dosáhla až ve starém Egyptě. Do hnědnoucích obinadel jsou zabaleny právě egyptské mumie.
Egyptian Mummy

První a druhá křížová výprava

3. února 2011 v 17:58 | Mirek
V roce 1095 vyzval papež Urban II. křesťanské rytíře, aby se vydali na tažení a dobyli svaté město Jeruzalém, jež bylou tou doubou více než 400 let v držení muslimů. Na papežovu výzvu zareagovalo asi 100 000 lidí napříč západní a východní Evropou. Byli podníceni jednak nadějí na materiální zisk, jednak papežovým slibem místa na nebesích pro každého křížáka, který zemře na bitevním poli. Navzdory všem očekávání tato velkorysá výprava do vzdálených a nepřátelských oblastí uspěla a v Palestině a Sýrii byly ustaveny křesťanské státy. Jejich existence však byla vždy nejistá a stupňující se protiútoky muslimů vyžadovaly další válečníky, aby bránili územní zisky prvních křižáků. Křížové výpravy se staly pevnou součástí křesťanského života ve středověku. 

Křížové výpravy

3. února 2011 v 17:48 | Mirek
Na konci 11. stol. byl v odpovědi na výzvu papeže Urbana II., v níž volal po svaté válce proti muslimům, vojenskou výpravou dobýt Jeruzalém a založeny křesťanské státy ve východním středomoří. Po dalších 200 let se pak muslimské armády snažily křesťany vytlačit, zatímco počty křižáků podporující křesťanské državy se zvyšovaly. Byla vyhlašována i další křížová tažení - proti křesťanským heretikům ve Francii, českým husitům, muslimům ve španělsku a pohanům v okolí Baltského moře, ale právě se Svatou zemí zůstane pojem křížových výprav navždy spojen.

Minamoto Jorimoto (1147-1199)

3. února 2011 v 15:59 | Mirek |  Japonsko
Minamoto se od útlého věku účastnil střetů mezy klany Minamoto a Tira. V roce 1160 byl jeho otec, MInamoto Jošitomo, popraven příslušníky klanu Taira a on sám musel opustit Kjóto. O dvacet let později se MInamoto postavil do čela povstání proti klanu Taira. Ačkoliv byl v roce 1180 poražen v bitvě u Išibašijamy, jeho klan Minamoto nakonec zvítězil a Joritomo se v rove 1192 stal šógunem. Tímto krokem se v Japonsku zpravidla datuje počátek středověku. Joritomo nakonec zemřel na následky nehody, kterou utrpěl při jízdě na koni.

Tokugawa Iejasu (1543-1616)

3. února 2011 v 15:52 | Mirek |  Japonsko
Do porážky Imagawy Jošimota v roce 1560 bojoval Tokugawa Iejasu proti Odovi Nobunagovi, ale po sléze se stal jeho nejvěrnějším spojencem. Postavil se proti mocenským ambicím Tojomi Hidejošiho po Nobunagově smrti, nicméně s ním udržoval vztah opatrné koexistence, zatímco rozvíjel svou vlastní mocenskou základnu v Edu (Tokiu). Po vítězství u Sekigahary se Iejasu stal v roce 1603 šógunem a založil dynastii, která vládla po dalších 250 let.

Erich Ludendorff (1865-1937)

3. února 2011 v 15:45 | Mirek
Vítězství u Lutychu a Tennenbergu učinili z dříve neznámeho štábního důstojníka Lundendorffa národního hrdinu. Od srpna 1916 řídil německé válečné úsilí, při čemž vytvořil centrálně ovládanou válečnou ekonomiku a bezohledně usiloval o totální vítězství. Po válce šířil mýtus o tom, že socialisté a Židé německé armádě vrazili dýku do zad a stal se vůdčí postavou v počátcích nacistického hnutí.