Září 2011

Nefertiti (2.pol. 14.stol. př.n.l.)

18. září 2011 v 14:42 | Mirek |  Starověký Egypt
Nejslavnější žena starého Egypta. Byla manželka Achnatona a vše nasvědčuje tomu, že měla významný podíl na výkonu vlády svého muže. Umělecká díla ji často zachycují po boku faraona, jak se účastní bohoslužby na uctění boha Atona. Je také zobrazena ve válečnické pozici, která je symbolická pro královskou moc. Zemřela zřejmě v roce 1338př.n.l., kdy o ní mizí veškeré zprávy. Někteří věří, že Achnatonův tajemný spoluvládce Smenchkare, jenž mu vypomáhal v posledních letech vlády, byla ve skutečnosti ona.


Kult Atonův

18. září 2011 v 11:39 | Mirek |  Starověký Egypt
V době Nové říše (1543-1080 př.n.l.), kdy se uctívání Usira ocitlo na svém vrcholu, rozpoutal panovník Achnaton z 18.dynastie náboženskou revoluci a zavedl vlastní kult uctívání slunečního disku, boha Atona. Tento kult někteří badatelé považují za první historický příklad uctívání jediného boha. Brzy po Achnatonově skonu však zanikl a navrátili se staré náboženské pořádky. Na tomto obrázku je zobrazen Achnaton se svou ženou Nefertiti a jednou z dcer(víme že jich měl při nejmenším šest). Uctívají zde sluneční paprsky.

První mírová smlouva

18. září 2011 v 11:31 | Mirek |  Starověký Egypt
Podmínky míru uzavřeného v roce 1258 mezi Ramessem II. a Chattušilišem III. byly nejprve zachyceny na stříbrné tabulce . Tento podivuhodně moderně znějící dokument je považován za první mezinárodní mírovou smlouvu. Obsahuje řadu myšlenek, které známe i z dnešních smluv. Má se za to, že je to skutečný milník mezinárodních vztahů, pročež je kopie této smlouvy vystavena v sídle Organizace spojených národů (OSN).


Běžecký posel Feidippidés

12. září 2011 v 14:54 | Mirek |  Starověké Řecko
Podle legendy běžel oznámit výsledek bitvy i brzký návrat vojska do Athén řecký voják Feidippidés. Když tam ale doběhl, stačil říct jen "Zvítězili jsme" a padl mrtev k zemi. Tolik legenda, od které je údajně odvozen název i délka maratonské trati.
Antický historik Hérodotos žijící nedlouho po marathonské bitvě ale popisuje jiný Feidippidésův výkon. A sice o několik dní dřívější běh z Athén do Sparty s již zmiňovanou žádostí o vojenskou pomoc. Ten měřil celkem 448 km (tam a zpět) a tenhle běžecký posel ho údajně zvládl za čtyři dny! O žádném dalším běžeckém výkonu ani smrti vyčerpáním však nepíše. Navíc vzdálenost z Marathonu do Athén není 42,195 km ale jen cca 38 km (34,5 km (39,152 km (66 km). Legenda, podle které měl Feidippidés běžet z Marathonu do Athén se objevila až o šest set let později v díle řeckého historika Plútarchose.

Bitva u Marathonu

12. září 2011 v 14:03 | Mirek |  Starověké Řecko
Obě armády byly rozestaveny, ale po několik dní se nic nedělo. Řekové čekali na posily ze Sparty a dalších měst, které by mohly změnit poměr sil na bojišti. Jistý běžec prý za dva dny uběhl 245 kilometrů, aby informoval spartské velitele o nouzi Athéňanů. Ti sice přislíbili svůj příchod, ale zároveň z náboženských důvodů nemohli odejít dříve než po úplňku. To už bylo příliš pozdě, neboť ani při okamžitém odchodu by nemuseli bitvu stihnout. Peršané neútočili, neboť nechtěli bojovat daleko od Athén, které chtěli po vítězství ihned dobýt. Navíc doufali v možnost zrady v Athénách, kde jim zvláště aristokracie byla příznivě nakloněna.
Na úzké planině u Marathonu ten den proti sobě stanula vojska Peršanů a Athéňanů. Těch prvních bylo výrazně víc (20
000-30 000), připluli sem na lodích s cílem podrobit si Řecko. Athénská armáda čítající i s posilou z Platají jen 11 000 mužů se proto snažila najít spojence ve Spartě. Měla však smůlu. Sparťané byli ochotní jim pomoci, ale kvůli náboženským oslavám až po úplňku. Tak dlouho však nebylo možné bitvu odkládat. Byli to nakonec právě Athéňané, kdo zahájil útok. Podle plánu předtím posílili své krajní formace na úkor středu. A tak zatímco Peršané vítězili na středu, Athéňané přemohli jejich křídla a vpadli jim do zad. Zní to neuvěřitelně, ale díky téhle taktice bitvu s obří perskou přesilou vyhráli. Přišli jen o 192 mužů, zatímco Peršané o 6400. Ti zbývající prchli zpátky na lodě a vypluli k Athénám, které měli v plánu obsadit.

Alexandr Makedonský ,,Veliký" (356-323př.n.l.)

3. září 2011 v 22:21 | Mirek |  Starověké Řecko
Alexandr Veliký, největší vojevůdce starověku, byl synem Filipa II. Makedonského, Zvěsti, že byl zapleten v zavraždění svého otce v roce 336př.n.l. jsou pravděpodobně neopodstatněné, nicméně moci se jistě chopil s nadšením, a to přesto, že sotva dosáhl dospělosti. Alexandr se snažil vystupovat jako božský hrdina pocházejícího z rodu Achilla, osudem předurčeným k velkým činům. Zcela bezohledný a vznětlivý muž velel vždy z první linie. Po dobytí Persie v roce 330 přijal některé perské zvyklosti a začlenil Peršany do své armády. Touto ,,orientalizací" řecké kultury si proti sobě postavil mnohé makedonské druhy. Jednoho z nich pak dokonce zabil během opileckého banketuv roce 328. Jedním z jeho největších omylů bylo, když se po vítězství u řeky Hydaspés v Indii v roce 326 rozhodl vrátit do persie přes poušť, což přineslo smrt mnoha mužům z jeho vojska. Alexandr zemřel v Babylónu v roce 323, možná v důsledku otravy, ale pravděpodobně na horečnaté onemocnění.

Nic není nemožné pro toho, kdo se pokusí.
připisováno Alexandrovi

Filip II. Makedonský (382př.n.l.-336př.n.l.)

3. září 2011 v 21:53 | Mirek |  Starověké Řecko
Když Filip roku 359př.n.l. získal makedonský trůn, byla Makedonie zastaralou zemí na periferii Řecka. Jeho energetická vláda zemi díky diplomacii a vojenským inovacím transformovala ve významnou mocnost. Filip byl rozený válečník, který v
početné armádě, kterou založil, vyžadoval houževnatost a disciplínu. Vítězství u Chairónie roku 338př.n.l. mu přineslu kontrolu nad Řeckem, který hodlal využít jako odrazoví můstek pro ambiciózní tažení proti Peršanům, ale jeho vražda v roce 336př.n.l. znamenala, že úkol připadl jeho synovi Alexandrovi.