Galské zvyky

1. září 2012 v 21:13 | Mirek |  Keltové
V celé Galii jsou jenom dva druhy lidí, kteří mají nějaké postavení a vážnost. S prostým lidem se totiž zachází jako s otroky, ničeho se sami sebou neodváží a nejsou připouštěni k žádnému rozhodování. Mnohdy je tak tíží dluhy, vysoké daně a násilí mocných, že dávají samy sebe do otroctví a kmenová šlechta pak vůči nim má stejná práva jako páni vůči svým otrokům. Z oněch dvou druhů vysoce postavených lidí jsou jedni druidové, druzí kmenoví družiníci. Druidové vykonávají bohoslužby, obstarávají veřejné i soukromé oběti a řídí náboženské záležitosti. Sbíhalo se k nim do učení mnoho mladíků a jsou u Galů ve velké úctě. Rozhodují totiž téměř všechny veřejné i soukromé spory, a pokud se stane nějaká vražda, vznikne spor o dědictví nebo pozemek, oni vyšetřují, oni stanovují odměny a tresty. Jestliže některý soukromník nebo kmen neposlechne jejich rozhodnutí, dají ho do klatby, což je u Galů ten nejstrašnější trest. Ti, kteří jsou v klatbě, jsou považováni za bezbožníky a zločince, každý se jim vyhýbá, všichni prchají před setkáním nebo přes rozhovorem s nimi, aby jim takové poskvrnění nezbůsobilo nějaké neštěstí; pokud žalují, nedostává se jim spravedlnosti a nemohou zastávat žádné funkce. Všem těmto druidům jeden stojí v čele a ten má mezi nimi největší váhu. Když zemře, nastoupí po něm ten, který je mezi ostatními nejvíce ctěn a pokud je jich několik sobě rovných, je nástupce volen hlasováním druidů. Někdy dokonce o nejvyšší postavení mezi sebou bojují. V určité roční době se scházejí na posvátném místě v území Carnutů, jejichž kraj je pokládán za střed Galie. Tam se shromažďují všichni, kteří mají nějaký spor, a naslouchají rozsudkům a rozhodnutím druidů. Jejich učení vzniklo v Británii a odtud prý bylo přeneseno do Galie. A ti, kteří se ve svém učení chtěli zdokonalit odcházeli na pár let do Británie. Druidové se většinou neúčastní válek a neplatí daně jako ostatní. Jsou zproštěni vojenské služby a všech dalších povinností. Takové výhody mnohé lákají, a proto se knim dávají z vlastní vůle, nebo z popudu rodičů. Druidi se z paměti učí veliké množství veršů, a proto mnozí zůstávají v učení i dvacel let. Podle jejich názoru se nesmějí tyto věci svěřovat písmu, ačkoliv v ostatních veřejných i soukromých záležitostech normálně užívají řeckých písmen. Takto se nejspíše rozhodli ze dvou důvodů. Jednak nechtějí, aby jejich nauka pronikla mezi prostý lid, jednak proto, že ti, kdož se spolehnou na písemný záznam, méně namáhají paměť. Často se přeci stává, že žáci poleví v píli při učení nazpaměť, protože důvěřují svým poznámkám. Druidové především hlásají, že duše je nesmrtelná a po smrti přechází do jiného těla. Věří, že toto učení nejvíc podněcuje k statečnosti, protože potlačuje strach ze smrti. Kromě toho tvrdí mnohé o hvězdách a jejich pohybech, velikosti světa a Země, o podstatě věcí, o moci a síle nesmrtelných bohů, a to vše učí mladé lidi.
Druhý stav je kmenová šlechta. Její příslušníci se všichni účastní bojů, jakmile nastane potřeba a dojde k nějaké válce, což se před příchodem Caesara dělo každý rok, protože buď sami páchali násilí, nebo se mu bránili. Čím je mezi nimi kdo urozenější a bohatší, tím má kolem sebe více vazalů a poddaných. To je jediný druh vážnosti a moci, který znají. Všechen galský národ je velmi nábožensky založen. Proto ti, které postihla nějaká těžší nemoc nebo kteří se nacházejí ve válce nebo v nebezpečí, pořádají lidské oběti nebo je alespoň slibují. Jako pomocníků k těmto obětem užívají druidů. Domnívají se totiž, že vůli nesmrtelných bohů nelze usmířit jinak než že jeden lidský život vykoupí životem někoho jiného. I v zájmu obce dochází k takovým obětem. Jindy postaví obrovské sochy upletené z proutí a jejich údy vyplní tely lidí přistižených při krádeži, loupeži, nebo jiném zločinu, ale když takových není dost, přicházejí na řadu i nevinní. Když se rozhoudnou začít boj upírají se k bohu války a většinou mu slibují vše co se v ní chystají ukořistit. Když zvítězí, obětují mu chycený dobytek a ostatní kořist nahromadí na jedno místo. U mnohých kmenů je možno na posvátných místech spatřit celé hromady ukořistěných věcí. Jen zřídka se stává, aby někdo nedbal náboženských ustanovení a buď ukryl pro sebe, čeho se zmocnil, nebo se odvážil přisvojit si něco z kořisti. Na tento čin je stanovený nejvyšší trest spojený s mučením.
Galové prohlašují že pochází od otce Dita, a tvrdí, že to hlásají i druidové.
V dalších životních obyčejích se od ostatních národů liší hlavně tím, že nedovolují svým dětem být po jejich boku na veřejnosti, dokud nedospějí a nedokáží vykonávat vojenskou službu. Považují za ostudné, když syn v dětském věku doprovází otce mimo domov. Jak velké věno obdrží manželé od manželky, tolik k němu přibližně připojí ze svého jmění manžel. A ten z manželů, který toho druhého přežije se stává majitelem obou podílů. Manžel rozhoduje o životě a smrti své ženy a dětí.
Pohřby jsou ve srovnání s galským způseb života velkolepé a nákladné. Všechno, o čem se ví, že bylo nebožtíkovi za života drahé, pozústalí házeli do ohně, dokonce i zvířata, a po skončení obřadů byli ještě upalováni otroci a poddaní, které měl nebožtík za života rád.
Kmeny, které mají své zřízení trochu lépe promyšleno, posvětily jako zákon, že ten, kdo se doví nějakou povídačku, která by byla pro obec důležitá, musí to oznámit představeným kmene a s nikým jiným o tom mluvit nesmí, protože je známo, že nezkušení a zbrklí lidé se dají prázdnými tlachy zastrašit, svést ke zločinu a přimět k velmi závažným rozhodnutím. Představení kmene zatají, co je potřeba, a lidu oznámí jen to co uznají za vhodné. O veřejných záležitostech se nesmělo mluvit nikde jinde než na kmenových shromážděních.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama