Druhá punská válka (218 až 201 př. n. l.)

1. ledna 2016 v 16:09 | Mirek |  Starověký Řím
Druhou punskou válku vyprovokoval kartaginský vojevůdce Hannibal Barkas, syn Hamilkara Barkase, který bojoval proti Římanům v první punské válce a dobyl Hispánii. Společně se svým synem Hannibalem přísahal doživotní boj proti Římu. Hannibal tuto přísahu zcela dodržel.
Hannibal roku 218 př.n.l. začal obléhat město Saguntum, spojence Říma. Římu tento akt agrese vyhovoval, senát si již dlouhou dobu lámal hlavu, jak Kartágo zničit. Po dobytí Sagunta, Řím vyhlásil Kartágu válku. Hannibal se vydal přes Galii na Apeninský polostrov. Římané předpokládali, že se Hannibal utká s římskými vojsky v Galii (dnešní Francie) a až poté zaútočí na samotný Řím. Obsadili tedy všechny pobřežní cesty na Apeninský poloostrov a námořní trasy, po kterých by se mohl Hannibal vydat. Hannibal se chtěl dostat na Apeninský poloostrov, tam se mohl dostat jedině po moři anebo přes Alpy. Svou cestu na Apeninský polostrov započal Hannibal přechodem řeky Rhodanus (dnešní Rhona). Velkým tokem, ležícím poblíž města Massilie (dnešní Marseille). Hannibal neměl k dispozici žádné mosty, musel si tedy poradit jinak. Vojsko, zásoby a slony nechal po řece přepravit pomocí vorů. Měla to být jasná ukázka síly a moci galským kmenůn, kteří Kartagince pozorovaly z druhého břehu řeky. Kartaginská vojska rychle prošla Galií, kde uzavřela spojenectví s místními keltskými kmeny, které bojovaly proti Římu. Jak již bylo zmíněno pobřežní cesta a námořní trasy byly hlídány římským vojskem. Hannibal musel riskovat. Rozhodl se přejít Alpy, v tu dobu disponoval třiceti osmi tisíci muži a třiceti sedmi slony. Přechod Alp v zimním období si vyžádal mnohé životy. Na druhou stranu pohoří se dostalo dvacet šest tisíc mužů, počet slonů není známý.
Kartaginské vojsko potřebovalo po těžkém přechodu Alp zvítězit, něčím završit své snažení. První střet s římským vojskem se uskutečnil ještě roku 218 př.n.l. u řeky Ticino. Jednalo se o srážku jízdních oddílů, přičemž Hannibalova numidská jízda porazila římské jezdce. V této bitvě se Hannibal střetnul s římským konzulem Luciem Publiem Corneliem, kterému se z bitvy podařilo uniknout. Bitva u Ticina neměla valný vojenský dopad, jednalo se přeci jenom o šarvátku mezi jízdami obou armád. Psychický a politický dopad však tento střet měl vysoký. Hannibalovi vojáci porazili římské jednotky na jejich území, k Hannibalovi se poté připojili galské kmeny, které chtěly bojovat proti Římu. Hannibal dosáhl významějšího vítězství v bitvě u řeky Trebie roku 218 př.n.l. Ztráty Kartaginců byly takřka nepatrné naproti tomu ztráty římského vojska činila po porážkách u Ticina a Trebie okolo třiceti tisíců mužů. Následujícího roku (217 př.n.l.) Hannibal svedl s Římany, v jeich čele byl konzul Gaius Flaminius, bitvu u Trasimerského jezera. Využil ranní mlhy a provedl překvapivý útok na římská vojska, která zmasakroval. Část římských jedmnotek padlo v boji ostatní se utopili, zemřelo zhruba třicet tisíc legionářů, asi deseti tisícům se podařilo uprchnout.
Největší bitvu svedl Hannibal s římskými vojsky v bitvě u Kann (Cannae) 2. srpna roku 216 př.n.l. Hannibal zde čelil přesile konzulů Marka Terentia Varra a Lucia Aemilia Paulla, proto musel využít všeho svého vojenského génia. Hannibal rozmístil slabé galské a hispánské pěší jednotky do středu formace, na křídla formace rozestavil silnou libyjskou pěhotu. Na křídal pěchoty umístil spolehlivou numidskou jízdu. Nejpve se spolu utkaly jízdní jednotky obou armád. O bojích jezdectva ve starověku panovala dlouho představa, že jezdci slezli z koní a bojovvali pěšmo. Tuto představu zřejmě vyvovala absence třmenů u sedel. Nové výzkumy experimentální archeologie prokázaly, že abcśence třmenů neměla na boj v sedle negativní účinky. V bitvě u Kann však boj jezdectva skutečně probíhal pěšmo kvůli hornatému povrchu bojiště. Bitva pěchoty probíhala v několika fázích. Římské jednotky zaútočily na Kartagince, formace slabé galské a hispánské pěchoty začaly postupně ustupovat. Římané proráželi Kartagince ve středu formace čímž se dostávali do obklíčení levé a pravé formace kartaginského vojska. Obklíčení římského vojska dokončila numidská jízda, která porazila římskou a dokončila obklíčení římské armády. Poté vypukl masakr. Zranění vojáci padali pod nohy postupujících bojovníků, tudíž byli téměř okamžitě ušlapáni. Lucius Aemillius Paullus v bitvě zemřel, ztráty římského vojska činila šedesát tisíc mužů.
Po bitvě nechal Hannibal stáhnout prsteny z rukou padlých bojovníků, které poté odeslal do kartága. Tento akt měl posílit víru Kartaginců v Hannibala, prsteny a drahé šperky mohli totiž nosit jenom zámožní občané, po této bitvě je mohl nosit každý obyvatel Kartága. Ve starověku bylo zvykem, že pokud jedna strana konfliktu byla třikrát poražena, žádala o mír vítězící stranu. To samé očekával Hannibal, dostal se na dosah Říma, ale nepokusil se ho dobýr, protože mu chyběly zásoby a obléhací zbraně. Mezitím v Římě dostal velení římské armády do rukou mladý a energický aristikrat z rodu Scipionů, jmenoval se Publius Cornelius Scipio Z Kartágo již přicházeli kartaginské posili, kterým velel Hannibalův brat Mago. K Hannibalo však nikdy nedorazily, protože byly poraženy v bitvě u řeky Metauru, Scipionem Africanem. Scipio se roku 211 přn.l. pustil do obsazování kartaginské Hispánie, tam vedl boje s Hasdrubalem Barkasem a jeho bratrem Magem. Boje trvaly pět let (211-206 př.n.l.). Scipio se poté vrátil do Říma. Zde dostal velení nad římskou armádou Scipio využil Hannibalovu taktiku boje na území nepřítele. Vyrazil tedy z Apeninského poloostrova, aniž by se s Hannibalem utkal v boji, do Kartága. Tam byl v říjnu 202 přn.l. v bitvě u Zamy Hannibal Barkas poražen. Bitva u Zam byla jedninou bitvou punských válek, při které byli vužiti sloni. Ti však kartaginskému vojsku nepřinesli žádnou výhodu v boji. Vzbuzovali sice strach v nepřátelských vojácích, nicméně snadno propadali panice. Scipio své legionáře na slony připravil. Jakmile se sloni dostali do pohybu, téměř se nedali ovládat, legionáři na které se slon řítil se rozestoupili a z boku ho zaházeli kopími. Hannibal po této prohrané bitvě prchá do Antiochie.
Válka byla ukončena roku 201 přn.l. Římané Kartágu nadiktovali takové podmínky, které nedovolovali další územní růst Kartága. Kartágo nesmělo vést žádnu válku bez svolení Říma, to nakonec vedlo k rozpoutání třetí punské války.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama